Jak jsem si zvedala vlastní sebehodnotu

11.03.2024

Tak si tak sedím u stolu a tu vidím ten bordel kolem sebe. Tady odhozený kus dětského oblečení (sakra, to neví, kde je koš na prádlo???), tam nějaká hračka (to nemají krucinál pokojíček???) a do toho manžel flákne špinavý talíř na místo, kam já bych ten talíř rozhodně nepostavila a mám dojem, že už by mi za ty roky přece mohl vidět do hlavy, co si myslím …. A bla bla bla bla

No a tak začala už po tolikáté obehraná serenáda "To ten talíř a ostatní nádobí nemůžeš uklidit do myčky???" "Děti tady dělají bordel, tak nemusíš ještě ty!" "A samotný vás nikoho nenapadne třeba vzít do ruky vysavač a pomoct mi." No asi to znáte, že jo.

Manžel nic nekomentoval (ooo díky, Stando, že to čím dál častěji vědomě necháváš "protéct" 😊 ).

A do toho ticha snad musela být slyšet ta rána, jak když dostaneš palicí po hlavě. A mně najednou došlo:

TY VOLE, VŽDYŤ TY SI TADY TÍM POKŘIKOVÁNÍM A PONIŽOVÁNÍM OSTATNÍCH JEN ZVEDÁŠ VLASTNÍ SEBEVĚDOMÍ!!!

Jako hele, tyhle sebereflexe nejsou moc příjemný, ale když se na to podívám po čase, jsou tááááák užitečný a tááááák se ti uleví.

No, nebudeme si nic nalhávat. Né že by se mi to už nikdy nestalo a neřádila jsem jak tajfun, zejména pár dní v měsíci kritických :-D Ale od té doby si to minimálně uvědomuju, a buď to zkouším zastavit v zárodku nebo vybuchnu jak papiňák, ale nevyčítám si to. Páč příště znovu a jinak 😊