Kdo jsou Dejlovi a jak se začal psát náš společný příběh

Jsme Dejlovi, Blanka a Standa.
Pocházíme oba z vesnice a jsme na to hrdý :-P
Naše cesty se protnuly už v roce 2002 a tehdy se začal psát náš společný příběh. Vlezli jsme do společného vagónku na horské dráze v lunaparku zvaném Život. A že je to teda jízda 😊
Za naše seznámení "může" jeden skvělý farář, který pořádal pro mládež různé akce. A jelikož i křesťani jsou lidi :-D , potkali jsme se na vodě (Sázavě). Respektive asi dva dny před vodou jsem byla tehdy se svým klukem na akci Handball Help a Standu mi představili naši společní kamarádi. Pokud existuje něco jako láska na první pohled, tak ta tady evidentně proběhla. (No jenže co s tím ex, že jo :-D )
Voda i Standa byli skvělí. Dnes teda ani jeden nechápeme Standovy balicí techniky a moje ochotu se na ně chytit, ale bylo nám sweet 16, takže máme omluvenku. Standovo telefonní číslo, které "nenápadně" diktoval při zpáteční cestě ve vlaku někomu jinému, a já "nenápadně" špicovala uši, si od té vody pamatuju nazpaměť jak básničku.
Tady jsme spolu ještě ale chodit nezačali. Já "hodná holka" jsem přece nemohla dát ex kopačky kvůli jinému. Počkala jsem, až něco provede, abych měla důvod. Mezitím si ale Standa musel při motokrosu ještě zlomit pravou nohu, abych za ním mohla jet lege artis do nemocnice, že jo :-D
A pak už to jelo jak nůž máslem. Na první rande za mnou Standa přijel 1. 8. 2003 domů na motorce. 7 let jsme spolu chodili a užívali si mladického života a radovánek. Ale zároveň jsme "řešili" i bolavé zkušenosti, co se staly na další dlouhá léta naším ústředním tématem (v oblasti intimity – ale o tom jindy) a my pochopili, proč jsme se potkali tak brzo a že to v tomhle životě prostě spolu už chceme uzavřít.
Po 7 letech jsme do toho praštili a 7. 8. 2010 si vzájemně řekli ANO, aby měl náš příběh pokračování. Mezi kamarády jsme byli nejmladší, takže se to neobešlo bez otázek "A vy se jako musíte brát????" "Ne, nemusíme, my chceme."
Ve 2011 se narodil syn (náš velký učitel), který nás na sebe naštěstí nenechal dlouho čekat a zpětně vůbec nechápu, jak mohlo dojít k početí. Přestože jsme nechtěli vědět, co bude miminko za pohlaví, vnitřně jsem věděla, že to bude kluk, protože jsem potřebovala víc času na rovnání rodové karmy a nechtěla jsem ji předávat dceři. Ta přišla v roce 2014 (taky velká učitelka 😊). V rok pro nás vztahově velmi náročný, který započal naši velkou společnou transformaci přes hodně bolavých zkoušek.
Na našem svatebním oznámení stojí indické přísloví:
KDYŽ SE KÁRA A BŮVOL SHODNOU, NEZÁLEŽÍ NA TOM, JAKÁ JE CESTA!
Tohle naše celoživotní heslo snad nemohlo být výstižnější 😊